Mildly intoxicating quality of feeling…

Exhibiting artists: Sofie Švejdová, Miroslava Večeřová + Knot Gallery No.5: Vladimíra Večeřová                                                                                                                           

Commentary: Viktor Čech

Villa P651 – Home of the Běhal Fejér Institute
Pevnostní 651/8, Praha

April 11-18, 2017
Opening: April 11, 2017, 7-22 pm

Text and plan

.

with support:

Villa P651 – Home of the Běhal Fejér Institute
Freelance Curator Ltd.
Jiri Sveska Gallery Prague

Feat. Maria Sibylla Merian
 

článek pro časopis Art & Antiques, duben 2017

recenze výstavy Lukáše Karbuse  v Polansky Gallery v Praze

Obdélná plocha monitoru, na němž píši tento text, vystupuje ve večerním šeru ze svého okolí podobně jako vitrážové okno z přítmí interiéru gotické katedrály. Aktivní LED podsvícení je stejně jako svit pronikající oknem oproti svému okolí, které světlo pouze odráží, naplněno intenzivnějším pocitem zpřítomnění. Umění pozdní antiky a středověku oceňovalo takovou emanující záři spojenou s materiály, jako je sklo či onyx. Novoplatonské chápání tohoto vyzařování jako estetické reprezentace vyššího bytí dnes ale nahradila čistě biologická fixace jedince přijímajícího proud dat v podobě světelných paprsků tryskajících z obrazovky.

….

Celý článek je online přístupný pro předplatitele ZDE

 

Článek na Artalk.cz reflektující aktuální zájem o Virtuální realitu v současném umění.

Virtuální realita (VR) se v posledních letech stala výrazným tématem ve světovém uměleckém dění a v poslední době se začala projevovat i na české umělecké scéně. Tento text se snaží o přiblížení její role v současné vizuální kultuře a jejích vztahů a společné historie s oblastí počítačových her. Je VR skutečně uměleckým médiem 21. století? Jakým způsobem ovlivňuje pozici a aktivitu diváka či podobu klasické galerijní instituce? V rámci odpovědi na tyto otázky se Viktor Čech v úvodu textu vrací i do čtvrtstoletí staré historie, kdy jsme se o ní v českém prostředí poprvé dozvěděli. ZDE 

VR

Virtuální realita Galerie Na Shledanou v Praze, ve Studiu Alta (v rámci projektu Living Room Art Space), foto: Helena Fikerová

 

časopis Art & Antique, březen 2017

Recenze knižního projektu Kateřiny Šedé Brnox

Nedlouho po svém vydání vzbudila publikace Kateřiny Šedé nazvaná Brnox kritické výhrady týkající se pohledu na problematiku sociálních menšin a nekorektního přístupu autorů. Celý projekt nepochybně nastoluje řadu otázek týkajících se toho, kde leží hranice mezi autorskou interpretací a sociálním výzkumem, mezi uměním, literaturou a občanskou aktivitou.

Celý článek je online přístupný pro předplatitele ZDE

Nitrianska Galéria, Galéria Mladých, Nitra, Slovakia, 16 Feb – 26 Mar 2017

The French sociologist and philosopher Gilles Lipovetsky described today’s society – characterised by a feverish hyper-consumer mania followed by a growing anxiety that reflects upon the decline of social values and the ever-growing social gaps as “a civilisation of paradoxical happiness”. An individual is thrown into a hedonic swirl of revelry with the widest selection of pleasures in human history. The seemingly unlimited choice and ever-changing selection tend to compensate for a true civil liberty of an individual. The feelings of satisfaction and self-realisation tend to disappear in such a wide range of stimuli and they are replaced with frustration and anxiety. These are accompanied by apprehension that leads to the feeling of a personal and social endangerment.

Today’s consumer of mass culture lives in a world that deletes the boarders between the actual and virtual environments. This is also the case of a consumer’s body that spreads its digital tentacles deep into the digital space behind the screen. The neurotic lust for this quasi-material world is related to the objectifying of ourselves, seeing our own body as an object or a series of objects. Sometimes we do not even know where our body ends and the rest of the world begins. We become a part of it just as well as other things start to work very well regardless of us (whether it’s the progress in AI or the so-called internet of things). This loss of borders and clear roles or identities just adds to the overall feeling of anxiety.

A number of results of the phenomena mentioned above can be seen in the work of Milan Mazúr whose exhibition in Nitra is named after Lipovetsky’s term. Mazúr’s videos and installations use the prisms of visual culture like motion pictures or objective situations that are based on the material core of our civilisation. One of the presented videos is called Myokymia, an involuntary quivering of muscles, often caused by anxiety. These seemingly smooth aesthetics of our material culture with undeniable signs of crisis are visually and narratively represented in messages that are spread along the whole presentation. The feeling of safety and peace the gallery visitor experiences while looking for an aesthetic experience can also become paradoxical considering the hidden anxiety the exhibition insinuates.

Viktor Čech

.

.

http://www.milanmazur.com

 

 

Kostka Gallery, Meetfactory, Prague
Exhibition duration: October 11 – November 17

Curatorial text: Viktor Čech

 

The word pilgrimage used to have a poetic and freedom-associated flavor, be it the journeys of romantic poets and artists, in our environment e.g. Karel Hynek Mácha, or their fascination with the free, nomadic Gipsy lifestyle. At present, the word, meaning also our journey to fulfill our dreams and desires, is often being replaced by another expression, the migration. Until recently rather used in scientific, historical and sociological context, lately it has become an igniter setting to fire many of hitherto just smoldering social problems.

In his exhibition project for the Kostka Gallery, Ivan Svoboda returns to a more personal perspective of pilgrimage, a journey from somewhere, via different places, through time, space and cultural frameworks. In his video he captures a journey of a couple, taken at locations familiar to him since his childhood. A short story of two heroes told against a background of these visuals carries a more general message. We do not know where these pilgrims come from, and whether it concerns something in the past or in the present. We just follow the plot staged by the author in a strange timeless sequence where even the narrative line rather contributes to the situation buildup around the visual space of the film shots. Similar to the classical Czech movie Journey to the Beginning of Time, the heroes move outside the set of common rules of our reality. The author draws upon his older works: both visual and verbal narrative means serve him mainly as a pretext to make his image space deeper and define an existential situation. The Pilgrimage is, above all, a story of individuals, their memory and experience.

Similar to our predecessors migrating from Africa dozens of thousands of years ago, we too continue migrating, despite thinking we live within a closed and static social apparatus. Our movement among spaces, contexts and changes of both our physical and mental substance, may become, in our memory, a similar journey we have known from Zeman’s film mentioned above.

2016_doba_ledova_ivan_svoboda_01-800x