Archív

recenze výstav

recenze dvou soundartových výstav v Nové synagoze v Žilině ZDE

Viktor Čech navštívil výstavu Milana Guštara v žilinské Nové synagoze a sepsal pro Artalk recenzi, v níž se věnuje především spojení architektury a vystaveného projektu. Podle Čecha si Guštarova zvuková instalace dobře rozumí s intelektuálním řádem, který ve svých stavbách následoval architekt Petr Behrens – mimo jiné právě autor žilinské synagogy. „Guštarova tvorba, jež čerpá svou inspiraci z pythagorejského světa číselného symbolismu, reflektujícího v duchu modernismu archetypální vzory starých kultur, z tohoto hlediska nemá daleko k myšlení Petera Behrense, který u svých staveb rovněž akcentoval lapidární archaičnost a geometrický řád ve spojení s moderními technologiemi a úsporností výrazu.“

20543759_10214363525586063_6990055405854314421_o.jpg

Advertisements

druhá část recenze na Artalk.cz – celý text ZDE

Ve druhé části své recenze documenty 14 v Kasselu se Viktor Čech věnuje především prezentacím situovaným mimo hlavní dějiště přehlídky, jež specifickým způsobem relektují strukturu a krizový stav současného světa. Neopomenutelné jsou podle autora v tomto ohledu především některé performance: „Namísto formulace explicitního politického stanoviska nebo orientace na vlastní společenskou využitelnost se […] spíše obrací k tomu, co naše politické a sociální prostředí utváří. Tedy pokud ho nechápeme jen jako součet nehmotných ideálů a výměny informací, ale jako komplexní jev formovaný naším okolím, infrastrukturou, ale především našimi těly a jejich vzájemnou interakcí v rámci jedné komunity.“ V druhé části příspěvku pak autor popisuje aktuální tendenci pozorovatelnou nejen v rámci documenty, jež spočívá ve (znovu)objevování umělkyň dosud prakticky vytěsňovaných z kánonu dějin umění 2. poloviny 20. století.

IMAG5463

 

první část recenze Documenty 14 na Artalk.cz

Recenzi na německou část letošní Documenty rozdělil Viktor Čech do dvou kapitol. V té první se zabývá obecnějším kontextem letošní přehlídky, shrnuje přístup kurátorského týmu a hodnotí volbu uskutečnit dvě hlavní centra Documenty v Kasselu a Aténách. Ve svém prvním příspěvku také vyzdvihuje vybrané monumentální realizace v kasselském veřejném prostoru, které reprezentují množství zobrazovaných témat zastřešených převážně pojmem neokolonialismus. Druhá část recenze vyjde za týden a bude pokrývat některé specifické instalace umístěné v méně konvenčních místech Kasselu.  Celý text si můžete přečíst na Artalk.cz ZDE

IMAG4348

 

celý článek na Artalk.cz ZDE

Ještě několik dní lze navštívit první výstavy v nových prostorách pražských Karlin Studios, jež po několikaměsíční pauze znovu zahájila činnost, a to nakonec opět v Karlíně. Viktor Čech ve svém příspěvku rekapituluje dosavadní pozici centra na pražské umělecké scéně a hodnotí aktuální výstavu Martina Vongreje: „Tím, že nová Karlin Studios zahájila svůj provoz právě výstavou, která diváka vede k intenzivnímu prožitku pobytu a kontemplace v daném místě, vlastně navazují na některé poslední akce v předchozích prostorách, čerpající z jejich k zániku odsouzeného genia loci. Současně však první realizované projekty naznačují, kam se může tento výstavní prostor v dnešní poměrně široké nabídce pražských galerií současného umění dále ubírat, aby si znovu vytvořil svou osobitou identitu a poskytl prostor tvorbě, která zde není dostatečně reflektována.“

Martin-Vongrej-2638-1060x707

Pohled do instalace výstavy Martina Vongreje, foto: Tomáš Souček

celý článek na ARTALK.CZ ZDE

Viktor Čech se ve své recenzi věnuje nejnovějším pracím francouzské umělkyně Camille Henrot vystaveným do nedávna v pavilonu vídeňské Kunsthalle na Karlsplatzu. Podle autora Henrot navazuje na své starší práce, když s badatelským zaujetím shromažďuje a porovnává kulturní formy a jejich významy, v tomto případě především konotace motivu označovaného jako francouzský cop: „Jí využité kulturní formy jsou provázány do idiosynkratické výtvarné hry, jejíž pravidla divákovi umožňují osvobodit se při jejich vnímání od čtení v rámci očekávatelných diskurzů. Jistě, v dnešním světě nekonečného proudění informací hrnoucích se na nás často ve velice fragmentarizovaném stavu se může zdát, že nebezpečím je naopak absence onoho rámce. Nicméně v tomto případě nedochází k pouhé destrukci systémů, ale k jejich překódování, které často ve zdánlivých margináliích, jako je zmíněný francouzský cop, odhaluje pozapomenutou stopu kulturní paměti.“

4_Camille-Henrot-1060x708

Enter a Camille Henrot, Tug of War, 2017, s laskavým svolením König Galerie, Berlin; kamel mennour, Paris/London; Metro Pictures, New York, foto: Jorit Austcaption

 

celý článek na Artalk.cz ZDE

Kurátoři výstavního projektu Rozhněvaná planeta v Galerii NTK si vytyčili ambiciózní cíl představit dnes tak aktuální téma nepřehledné změti lokálních a globálních konfliktů otřásajících současným světem prostřednictvím širokého výběru z tvorby zahraničních i domácích umělců. Je otázkou, zda zároveň přinesli i svůj vlastní, zřetelně artikulovaný úhel pohledu. Může k tomu vůbec ale dojít, když je projekt realizován v kontextu spolupráce dvou seriózních vědeckých institucí a pod hlavičkou výzkumného projektu? Určitá opatrnost kurátorů, z nichž jeden jinak patří mezi nejvýraznější proponenty lokálního angažovaného umění, je zde každopádně zřejmá, na druhou stranu se však na výstavě podařilo propojit aktivistickou tvorbu a proklamativní gesta s individuálnějšími a výtvarnějšími polohami uměleckého vyjádření, což  zajímavě poodhaluje situaci politické a sociální angažovanosti umělců v době relativizovaných hodnot a pravd.

1-690x440

foto: Tomáš Souček