Kamera: Petr Krátký, Viktor Takáč, Zuzana Žabková

kamera_pozvanka_web

Kamera: Petr Krátký, Viktor Takáč, Zuzana Žabková

kurátor: Viktor Čech

Galerie Kabinet T., 12. tovární budova, Zlín

vernisáž 16.5. 2014, výstava potrvá do 13.6.2014

Tři umělecké osobnosti, v jejichž tvorbě hraje médium videa zásadní roli. Pro každého z nich se kamera stala specifickým způsobem používaným pracovním nástrojem. Pro jednoho z nich je prostředkem performační i předmětné hry a tvůrcovy sebeprezentace, pro dalšího materiálem strukturální i vyloženě formální analýzy, poslední z nich pak kameru staví do role choreografického nástroje. V rámci tohoto projektu se všichni tři sešli nad výsledky své kameramanské práce a z průběhu jejich vzájemné interakce i výměny natočeného materiálu vznikla tato výstava. Kontinuita procesu vzniku výsledného videa, který na rozdíl od filmové tvorby měl u videoartu vždy především charakter soukromé one-man (woman) work, zde byla odkloněna a vzájemné předání surového natočeného materiálu se stalo východiskem jejich tvůrčího rozhovoru. Individualita tvůrčího přístupu autora, či naopak dobově obecné konvence umělecké řeči daného média zde prošly testem kolektivního tvůrčího procesu.

Jeho výsledkem je tato výstava. Jak si divák brzy povšimne, samotná videa zde jsou spíše tématem než hlavním médiem. Každý z autorů, byť je pro něj video rovněž základním vyjadřovacím prostředkem, zde ve své reinterpretaci práce svého kolegy přistoupil k formální dekonstrukci v rámci jemu blízkého tematického směřování. Zuzana Žabková, jejíž plánek galerie na počátku výstavy naznačuje krouživý taneční pohyb jejími prostory v rytmu valčíku, z videa Viktora Takáče, působivého především efektní noční temnotou se záblesky neuchopitelné činnosti nočních pracovníků, pomocí sestřihu a akcentování zvukové složky vyzdvihla právě rytmicky-taneční aspekty pracovního pohybu. Tento její zájem jistě souvisí i s jejím kombinovaným vzděláním a tvůrčí činností nejen v oblasti výtvarného umění, ale i současného tance a choreografie. Dominantní vizuální aspekt videa Viktora Takáče se vytratil a zůstává přítomen pouze jako drobný světelný záchvěv vizuálního fragmentu, kterého si návštěvník galerie na stěně ani nemusí povšimnout.

Viktor Takáč ve své reakci na tvorbu Petra Krátkého přistoupil spíše k dekonstrukci samotného formátu prezentace videa v podobě dvou instalací. Ovšem právě práce se specifickým projekčním formátem či povrchem a vztahem mezi obrazem-objektem a obrazem-videem je jedno ze zásadních témat Krátkého tvorby. Ve vstupní části výstavy umístěný levitující černý objekt, referuje na základě historické aluze k postavě fotografa či kameramana kryjícího se za tmavým přehozem, k roli kameramana jako takového a práci s kamerou jako performačnímu aktu. Dále umístěná instalace s videem pak sice zapojuje performativní videa Petra Krátkého, ale divák z nich uvidí jen pruh kolem jejich okraje, jelikož střed videa zakrývá černý obdélník, který jakoby vytvářela mezi zdí a projektorem zavěšená deska. Tato černá deska je ale svěšená, opřená o vedlejší zeď a na stropě po ní zůstala jen závěsná lanka. Tato autorova hra s iluzí přenesenou z videa, kde ji pokládáme za samozřejmě možnou, do předmětné reality, si stejnou měrou pohrává s možností umění měnit pohled na skutečnost a danost věcí a s rozostřeností hranic naší každodenní reality mezi digitální a předmětnou realitou.

Petr Krátký si ve videu umístěném v poslední místnosti galerie vzal za základ své práce video Zuzany Žabkové, kde vystupuje nejen jako autorka a performerka, ale i jako tanečnice. Na rozdíl od předchozích dvou autorů se zdržel přesahů mimo samotnou videoprojekci a v rámci své postprodukční hry se soustředil na čtyři aspekty ovlivňující výraz natočeného materiálu. Jsou jimi střih, rychlost videa, zazoomování na detail a zvuk. Jeho práce je v mnoha ohledech velice subjektivní a dává nahlédnout do procesu, v němž umělec na natočeném materiálu „ladí“ jeho estetické vyznění. Současně však zvýrazněným akcentováním zmíněných formálních aspektů odhaluje i specifické strukturální rysy práce s médiem videa. To může diváka přimět i k distancovanému zamyšlení se nad manipulativními vlastnostmi digitálních médií. Prostřednictvím čistě na médium videa se vázajících výrazových prostředků tak zasahuje do autorčiny choreografické práce a navazuje s ní tvůrčí dialog.

Zatímco Zuzana Žabková se snaží prostor galerie choreografizovat do valčíkového rytmu udávanému údery pracovních nástrojů, Viktor Takáč proměňuje efemérní videoprojekci v předmětné, ale rovněž na hranici reality postavené sochařské realizace a Petr Krátký remixuje videoperformanci do experimentálního hudebního klipu. Jistě, umělci zde rozehráli mnohavrstevnou a jejich vzájemnými rezonancemi ovlivněnou hru, přesto však nejde jen o jejich soukromý insiderský dialog a za nejzajímavější výsledky jejich práce lze pokládat právě ony vzájemné reakce na tvorbu druhého, naznačující řadu otázek aktuální umělecké situace obecně.

Viktor Čech

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.