Archív

Monthly Archives: Leden 2014

Umělkyně svlékaná ne zcela donaha (svým kritikem) – článek na Artalk.cz

Recenze výstavy Zuzany Žabkové v Galerii A.M.180 a krátká úvaha o její tvorbě.

2_Fur eLISE_2013_video_10_34min

Zuzana Žabková : Für eLise, 2013, video, 10:54 min

Reklamy

Tomáš Predka & Lucie Česálková jako host  : Rozkazy z éteru

Galerie SPZ, Praha

vernisáž v pátek 17.1.2014 od 19 hodin, výstava potrvá do 21.2.2014

Při přemýšlení nad koncepcí projektu Rozkazy z éteru Tomáše Predky a s ním spojeného fenoménu flashbacku, se mi nemohly nevybavit ony  krátké záblesky zájmu, s nimiž moderní turista probíhá kolem klasických veleděl,  přes ozvěnou jeho kroků dunící sály muzeí umění. Tyto nedoostřené otisky obsahu, formy a barvy jsou v jeho paměti často jakýmsi senzuálním okořeněním ostré a objektivní reality fotografií a videí, jež si z výpravy přiveze. Klasické chápání obrazu jako komplexního imaginárního prostoru, do něhož se divák postupně “promítá”, zde do jisté míry ztratilo svůj smysl. Nahradila ho jiná vizuální dovednost, tak rozvinutá v dnešním světě, kde velká část recepce získala velice dynamický charakter.

Ty krátké “mžiky” které věnujeme kolem nás proudícím vizuálním podnětům, se staly jedním z nejčastějších způsobů vnímání našeho okolí. To co bylo někdy v patnáctém století spíše kontrastní vyjímkou v mnohem statičtějším obraze okolního světa, se stalo nekončícím proudem vizuálních fragmentů definujícím naši roztříštěnou životní zkušenost. Tyto otisky se z naší paměti mohou vynořit ve formě flashbacku, jako křehké a v časové smyčce neustálého mentálního „nedoostření“ se točící vjemy. Jejich specifická nedořečenost vlastně stírá původ zážitku – ať již se jedná o reálný vjem z ulice, zážitek z filmu či virtuálního prostoru počítačové hry. Právě filmové médium v rámci svých narativních i výtvarných prostředků moment flashbacku využívá velice často, ale v poloze konkrétnějšího intenzivního záblesku vzpomínky. U samotného momentu přechodu mezi dějovými linkami a časovými vrstvami si ovšem filmová řeč s oblibou přivlastnila právě ony vizuální efekty nedoostřenosti, nejasnosti vzpomínky, fragmentárního záblesku vjemu.

Tomáš Predka ve svém cyklu obrazů Rozkazy z éteru odkazuje k tomuto specifickému vizuálnímu stavu, kdy si vybavíme nedořečenou vizuální informaci krátkého vjemu. Každá z řady vystavených maleb působí jako solitér velice odlišným dojmem od těch ostatních – někdy u ní můžeme předpokládat nedoostření obrazu, někdy neuchopitelnost detailu, jindy očekáváme jasnější informaci mimo hranici obrazové plochy. Autor se na obrazech pokusil zvěčnit prchavost nekonkretizované vizuální situace. Každý z obrazů jakoby zastupoval jednu situaci, jíž autor prochází a celý pás maleb nám tak nabízí narativní složky zbavenou řadu scén, v něčem analogickou těm filmovým. Nikdy zde ale nedochází k dopovězení konkrétní informace a cílem zde není ani vytvářet hádanku. Obrazy zůstávají ve své autonomní situaci, ve svém vlastním estetickém časoprostoru, který autor nabízí k procházce i divákovi.

Sám název projektu odkazuje k subjektivnímu procesu, s nímž je flashback z psychologického hlediska spojen a jeho důsledkům pro malířskou imaginaci. Neproblematická přítomnost esteticky zajímavého obrazu ale není na této výstavě autorovým hlavním cílem, jak o tom svědčí jím iniciovaný paralelní, v textu se pod obrazy vinoucí komentář Lucie Česálkové. Vznikl jako pokus o dialektickou výměnu náhledu na jev vyskytující se u obou tak rozdílných i si blízkých médií malovaného a pohyblivého obrazu.

 Viktor Čech

SPZ_2013_09