Archív

Monthly Archives: Září 2013

Text for exhibition

EN/

YOU HAVE TO BUY WHEN THERE IS BLOOD IN THE STREETS

Accompaniyng text for exhibition and artistic project made by German artist Paul Wierbinski, which develops his idea of fabulation based on imaginary artistic persona of Ivo Burokvic.

 

Opening September 25th 6 pm
Exhibition until October 20th 2013

Karlin Studios, Futura Gallery, Prague

Exhibiting artist: Ivo Burokvic (DE), Wieland Schönfelder (DE), Paul Wiersbinski (DE)

Ivo Burokvic and his paintings

We must state, that the position of Painting in the field of contemporary art has been many times critically evaluated. On one side we may follow the loss of its position as a dominant medium, in the frame of which crucial creative events of all the previous eras were happening, at least until the end of late modernism. On the other hand we cannot totally foresee the painting’s eternal return to the exhibition halls and evident interest of the public for it. Still it is possible to object, that medium of painting is somehow a surviving relict of modernistic bourgeoisie and its culture and in the frame of its 2D surface its only the trend waves which setup combinatorial repetition of long time ago exhausted tools of expression emptied of any potential for showing the authentic creative message. Even worse – painting in our contemporary society, manipulated by the mass media visual culture, does not provide even enough space for the radicality of real artistic creation. It remained only the cultural echo of the past, when the beautifully painted bouquet had served as a decoration of the household and large canvas as a tool of aesthetic contemplation in the sanctuary of gallery space. What even the worst – painted canvas became a symbol of how a work of art can be degraded to the role of good, investment, something in which this noble aesthetic and ideal value is sold for the merchandise value in the frame of capitalistic mode of exchange. So did the persona of the painter – painter who in many real and also literal images embodied by the society expected role of creative bohemian, became in our era, appreciating mainly the intellectual capacities of the creator, sole anachronism.
In the frame of this critical approach it would be possible to judge the paintings of Ivo Burokvic and its further creative activities as a banal fulfilment of the art market demand seeking expected artifacts and pre-experienced image of the artist as provoking celebrity. Based on this judgement of the “convencionality” many “radical” critics and judges will not double take the actual formal value of the artistic expression, lying in the artist elegant ability to fill up the empty stencil offered by the art market. Yes, it is only the the external social form, which the artist here enters, the expectation of the bizarre machinery consisting of “cultural enterpreneours”, galerists and their for good investment, hanging over their couch, crawling customers, those hard working labourers of the capital. Their demands for “acceptable” and “attractive” and in the same time well sell able art makes us, also thanks to their snobby limited taste and education, disgust. But their victim is most of all the artist, whose Oeuvre and persona are just as a piece of puzzle inserted to the context they themselves control. But does the form of this piece really respond also to the value of its content?
Canvases of Ivo Burokvic definitely does become a merchandise in the auction process, however a merchandise which value is setup by the actual buyer, who is also the one who ascribe to the art work the status of a good in the frame of exchange. The painting is for this buyer a fetish, and he becomes attached to it in the very moment when he decides which value is he wishing to ascribe to it. We can therefore allow ourselves to skip the absolute artistic value of the Burokvic works, this value is in the frame of this system irrelevant. The artwork become in the very moment of its auctioning mainly a commodity with fluctuating value, a commodity which reflects, as a small laboratory sample, indirectly the life of the whole huge organism, being a world of business and money. Since the first denial of the suggestion, that contemporary painting is able to reflect the state of contemporary society and therefore can become actual social art, we came through the example of Burokvic’s body of work consequently to the opposite position. However this also make us being out of the space to evaluate the actual formal value of Burokvic’s works, therefore we don’t have any other chance, then to leave it to someone else. In any case, it is certain, that the creative persona of Ivo Burokvic, who is being presented in the frame of this exhibition through the mediation of Paul Wiersbinski, is an ideal model case for further dealing with the above mentioned problematics.

Viktor Čech

Advertisements

Text k výstavě

CZ/

Doprovodný text k výstavě a uměleckému projektu německého umělce Paula Wierbinskiho, který v duchu umělcovy fabulace rozvíjí jím vytvořenou imaginární tvůrčí osobnost Iva Burokvice.

KDYŽ TEČE V ULICÍCH KREV, JÁ NAKUPUJI

Vernisáž 25. září 18 hodin
Výstava potrvá do 20. října 2013

Vystavující umělci: Ivo Burokvic (DE), Wieland Schönfelder (DE), Paul Wiersbinski (DE)

Ivo Burokvic a jeho obrazy

Pozice malby na poli aktuálního umění již byla mnohokrát kriticky zhodnocena, na jedné straně můžeme sledovat ztrátu jejího významu jako dominantního média, v rámci nějž se odehrávaly zásadní dobové tvůrčí počiny, kterým byla ještě v dobách pozdního modernismu. Na straně druhé však její neustálé návraty do výstavních síní a evidentní zájem galerijního publika o ni. Jistě jde namítnout, že médium malby je jakýmsi přežívajícím reliktem modernistické měšťanské kultury a v rámci dvojrozměrné roviny plátna již dochází k pouhému módními vlnami určovanému kombinatorickému opakování dávno vyčerpaných výrazových prostředků, které pozbyly svůj potenciál pro vyjádření autentického tvůrčího sdělení. Co hůře, malba neposkytuje v dnešní společnosti ovládané masovou vizuální kulturou ani dostatečný prostor pro radikálnost umělcova vyjádření. Zůstala jen kulturní ozvěnou minulosti, kdy ona pěkně namalovaná kytice byla ozdobou domácnosti a velkoryse pojaté plátno prostředkem estetické kontemplace v galerijní svatyni. A nakonec to vůbec nejhorší – namalovaný obraz se stal symbolem degradace uměleckého díla do role zboží, investice, něčeho, v čemž je ušlechtilá estetická a ideová hodnota zaprodána za pouhou hodnotu zboží v rámci kapitalistického systému směny. I samotný autor obrazů – malíř, který v řadě skutečných i literárních podob ztělesňoval onu společností očekávanou roli tvůrčího bohéma, se stal v dnešní době oceňující především intelektuální působení tvůrce anachronismem.
Obrazy Iva Burokvice i jeho další tvůrčí aktivity by v rámci onoho kritického rámce jistě šli odsoudit jako banální naplňování poptávky uměleckého trhu po očekávatelných artefaktech a zažitého obrazu umělce jako provokující celebrity. Na základě soudu stojícího na odsouzení jeho „konvenčnosti“ se jistě celá řada „radikálních“ kritiků a soudců již moc nepozastaví nad samotnou hodnotou formy umělcova výrazu, která spočívá v jeho elegantní schopnosti vyplňovat onu prázdnou šablonu očekávání již nabízí trh s uměním. Ano prázdná je právě ona vnější společenská forma, do níž autor vstupuje. Očekávání oné bizarní mašinérie „kulturních podnikatelů“, galeristů i jejich po dobré investici visící doma nad gaučem toužících zákazníků, oněch tvrdě a spořádaně pracujících dělníků kapitálu. Jejich požadavky na „přijatelné“, „atraktivní“ a současně dobře prodejné umění jsou nám tím, co v nás i díky jejich snobsky skrývanému omezenému vkusu a vzdělání vzbuzuje onen pocit znechucení. Jeho obětí se pak bohužel stává i sám umělec, jehož Oeuvre i osobnost jsou jako kousek puzzle vsazeny do jimi ovládaného kontextu. Skutečně však odpovídá vnější forma tohoto kousku i hodnotě jeho obsahu?
Obrazy Iva Burokviče se jistě v průběhu aukce stávají zbožím, ovšem zbožím jehož hodnotu určuje sám kupec, který z něj tím také produkt tohoto charakteru vytváří. Obraz je pro něj fetišem, k němuž si daný osobní vztah vytváří už tím, jakou je mu sám ochoten přidělit hodnotu. Nemusíme se zde ani bavit o absolutní hodnotě Burokvicových prací, ta je v rámci tohoto systému nepodstatná. Dílo se v okamžiku vydražení stává komoditou s plovoucí hodnotou, která odráží, jako malý laboratorní vzorek i celkový život onoho ohromného organismu, jímž vlastně svět obchodu a peněz je. Od prvotního popření možnosti aby současná malba byla schopná odrážet stav společnosti a být tím pádem vlastně „sociálně“ aktivním uměním, jsme se dostali na příkladu Burokvicovi tvorby pomalu k tvrzení opačnému. Ovšem díky tomu nám nezbyl prostor pro zhodnocení samotné formální hodnoty jeho prací, takže nezbývá, než abychom ji ponechali na někom dalším. Rozhodně však nelze popřít, že tvůrčí osobnost Iva Burokvace, která se nám na této výstavě představuje díky zprostředkování Paula Wierbinskiho, je pro další přemýšlení nad danou problematikou více než ideálním modelovým případem.

Viktor Čech

 

KARLIN STUDIOS
KŘIŽÍKOVA 34, PRAHA