Lucie Mičíková : Výhled z Le Petit Cabanon

Lucie Mičíková : Výhled z Le Petit Cabanon

Galerie I.D.A., vernisáž 17.5.2013 od 18 hodin

Malý přístřešek, kde se osamocený jedinec oddává svému rozmýšlení a odpočinku. Na pohled drobná a skromná dřevěná stavba skrývá jediný prostor, který mu poskytuje výhled do tří stran, na pod svahem se do šíře a hloubky rozpínající mořskou hladinu, nízko položeným okénkem na struktury okolních skalisek a dalším okénkem na přilehlou zeleň. Když využívá různé části svého příbytku, jeho zrak postupně dopadá na tyto různé scenérie. Nelze nepostřehnout, že celý dle užitných funkcí rozčleněný prostor chatky je současně komponován do esteticky jednotného celku. I přes prostotu celé stavby i použitých materiálů v nás toto řešení a rafinovanost s jakou jsou komponovány výhledy ven, spojující vnitřek s okolní přírodou, může podnítit podezření, že nejde o pouhou další kabinku samotáře. Je zde cítit touha autora po naprosté komplexitě, kde lidské tělo fyzicky i psychicky žije v syntéze se svým prostředím. Ano narazili jsme zde na pana Architekta, někoho kdo mistrovským gestem vytvořil prostý a přitom dokonalý prostor pojící ohledy praktického života s estetickým prožitkem. Ono zde zmiňované prosté tuskulum je letní chatka Charlese-Éduarda Jeannereta zvaného Le Corbusier zvaná Le Petit Cabanon na francouzské riviéře, kterou prostorově zkomponoval na základě svého systému Modulor.

 Autorka si s touto stavbou spojené momenty zvolila za inspirační východisko pro svůj výstavní projekt pro I.D.A., v němž přetváří rovněž velice komorní a k několika funkcím určený kulturní prostor na místo své instalace. Lucie Mičíková (1986) je absolventka Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě v ateliéru Illony Neméth. Její práce se často inspiruje řadou otázek plynoucích z architektonické tematiky, jejích utopických a sociálních vizí a tím jak se tyto vize projevují ve skicách a vizualizacích svých tvůrců. Důležitý pro ni je také specifický svět „architektury“ dětských světů, bunkrů a úkrytů, které v sobě svou touhou po úniku a bezpečí i improvizační formou nesou leccos analogické onomu idealistickému utopismu moderní architektury. Vedle časté práce s koláží a kresbou, autorka realizuje i instalace, jakou byl i její diplomní projekt „Stromová města“, spojený i se složkou platformy pro diskuze a prezentace, konané v onom azylu ve stromech vysuté konstrukce, spojující moment únikového dětského světa s vážnými problémy současného městského života. Její současná tvorba se ubírá více „výtvarným“ směrem, v níž hraje důležitou roli koláž a práce s prostorem, ovlivněná estetickými východisky jejích architektonických inspirací.

Viktor Čech

pozvanka_Lucie Micikova_IDA

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.