Benátské Bienále 2011 – Mike Nelson

Benátské Bienále 2013 – Mike Nelson

publikováno v časopise Ateliér

Pravidelní návštěvníci Benátského bienále si jistě ve větší míře než typičtí turisté všímají onoho zvláštního paradoxu, který hostitelské město obklopuje. Nemluvím zde jen o onom slavném pudu smrti, který toto dnes zvnějšku turismem oživované město provází, ale především o tom, že se celou dobu pohybují uvnitř mrtvého organismu jednoho z největších ekonomických impérií historie. Měst která takto těžila, či stále těží ze své vlastní historické významnosti samozřejmě nalezneme více a jedním z nich je i hlavní protějšek Benátek ve východním Středomoří – bývalá Konstantinopol, dnes Istanbul. Mike Nelson si pro svoji realizaci v britském pavilonu na letošním benátském bienále vybral téma operující právě s momentem specifického vztahu těchto dvou měst. Jedná se o velice výpravnou instalační realizaci, jež zcela změnila interiér britského pavilonu. Realizace nazvaná „I, Impostor“ si velice komplexním způsobem pohrává s otázkou identity a historické paměti. Autor zde navazuje na svou starší realizaci na Istanbulském bienále z roku 2004. Návštěvník pavilonu je po vstupu do oné ušlechtilé novorenezanční budovy okamžitě přenesen do naprosto odlišného prostředí. Postupně prochází složitou sítí místností, navazujících na podobu historického Istanbulského karavanseraje, ve kterém ovšem ve své blízkovýchodní omšelosti evidentně zanechalo stopy dnes již rovněž historické dvacáté století. Jednotlivé místnosti nabízejí svým až neuvěřitelně věrohodným aranžmá různá prostředí, ať už se jedná o dílny a fotlaboratoř, které jakoiby právě opustil jejich obyvatel, či méně využívané místnosti, dokazující jistý stupeň již opuštěné „zabydlenosti“. Několik různých místnosti a prvků diváka znejistí svou zdánlivou identičností. Jak název instalace naznačuje, podezřele chybějící obyvatel domu je jakýmsi autorovým dosazeným alter egem. Jistým vyvrcholením je pak pro diváka vstup na uprosřed umístěný dvorek, jenž nejsilněji sugeruje přenos do jiného, nejspíše blízkovýchodního místa. I přes zdánlivou mimetickou důslednost této realizace, která podráždila řadu jejích kritiků, však ve skutečnosti to čím divák prochází není ani tak přenesená realita, ale spíše jakási vizualizace určitých představ o Turecku a jeho historii, ani zdaleka neodpovídající dnešnímu modernímu velkoměstsky se rozvíjejícímu Istanbulu. Přitom však ona zvláštní vsudypřítomná omšelost zvláštním způsobem koresponduje s atmosférou hostitelských Benátek a jejich uzavřenou historií. Ona neuvěřitelná preciznost a suverenita iluze, která celý projekt provází je sice na první pohled v ostrém kontrastu s antiiluzivními tendencemi současného umění, nicméně ve skutečnosti právě neuvěřitelná síla této iluze vyvolává znepokojení silnější, než by dokázala jakákoliv nonspektakulárně pojatá prezentace. Mike Nelson vysvětluje i zamlžuje složitou koncepci celého díla v doprovodné publikaci, která je jeho důležitou součástí. Navrát sugestivní iluzivnosti, který můžeme v posledních letech sledovat v řadě instalačních realizací na světové umělecké scéně zde rozhodně dosáhl jednoho že svých vrcholů a pozoruhodným způsobem zde byl využit k nastolení důležitých interkulturních otázek a i tazání se po západní či východní identitě.

Viktor Čech

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.