Náčrtník – pokus o komentář

Etc.. Galerie, Praha

17/3-3/4/2011

vystavující umělci :

{ Aleš Čermák, Patricie Fexová, Jiří Franta –  David Böhm, Petra Herotová, Martin Hrubý, Eva Koťátková, Petr Krátký, Radim Langer, Marek Meduna, Luděk Rathouský, Milan Salák  }

kurátor : Viktor Čech

I.

Skica, náčrt, na papír „hozený“ koncept díla. Kresba, jejíž podoba primárně nereprezentuje klasické výtvarné hodnoty osobního výrazu, či dokonalé formy a na druhé straně postrádá i onu řemeslnou dokonalost a přesné měřítko technického výkresu. Většina takovýchto kreseb slouží svému autorovi jako svižné zachycení základní koncepce zamýšleného díla, nebo přímo jako prostředek jeho řešení. Ne vždy se musí jednat o kresbu, někdy může mít takováto přípravná črta podobu textu. Nalezneme samozřejmě mnoho různorodých poloh, které sahají od nepřehledných črt s mnoha zakreslenými změnami a slovními komentáři, přes s již jasnou vizí lehkou rukou načrtnutá schémata, až k pečlivě prokresleným vizualizacím. Některé z těchto doprovodných produktů procesu vzniku a realizace uměleckého díla jsou příznačné svou osobitou vizuální řečí, využívající zjednodušených grafémů a pomocného textu. Vlastně se někdy jedná v jistém smyslu o řeč i ze sémantického hlediska, která stojí na pomezí mezi znakem-písmem a znakem-vizuální reprezentaci. Tento projev, má své paralely v oblasti technického myšlení a didaktiky řemeslné práce, stejně tak jako v jejich amatérských„ formách jakou je třeba kutilství.

II.

V uměleckém provozu posledních desetiletí ale často nalezneme podobně stylizované kresby v roli či jako součást defi nitivního uměleckého díla. Jistě to souvisí se zvýšeným významem procesuálních kvalit uměleckého díla a s přesunem od pouhé sekundární prezentace dokumentace, mimo galerijní kontext realizovaného díla, k reprezentaci procesuálního momentu díla v jeho statické instalaci v rámci galerijního umění. Mnoho umělců přikládá k dokumentaci svých děl v katalozích i „přípravné“ črty, u kterých však často můžeme mít podezření na jistou míru zpětné cenzury, či přímo zpětného komentáře kresbou. { Aleš Čermák, Patricie Fexová, Jiří Franta – David Böhm, Petra Herotová, Martin Hrubý, Eva Koťátková, Petr Krátký, Radim Langer, Marek Meduna, Luděk Rathouský, Milan Salák } kurátor : Viktor Čech

III.

Pro historika umění má průzkum těchto souborů skic, či celých sešitů plných nápadů a črt často velice zásadní význam. Velmi mu pomáhá v jeho výzkumu tvorby umělců, jejichž dílo se již uzavřelo. Je jeho vstupenkou do soukromého hájemství tvůrčího procesu umělce a často důležitým základem akademického zhodnocení a rozčlenění jeho oeuvre. Tento přístup se ovšem prakticky vždy týká „historie“ a je otázkou nakolik je aplikovatelný v živém uměleckém prostředí, kde má teoretik k dispozici „živého“ umělce, který pro něj může být jak bohatým zdrojem informací, tak i překážkou jeho snaze po badatelské nezávislosti a objektivitě.

IV.

Různé způsoby jimiž k přípravě a promýšlení svého díla v náčrtcích tvůrce přistupuje, můžeme s jistou licencí přirovnat k základním pilířům klasické rétoriky, jak je kdysi vymezil Quintilián : Inventio – tedy moment promýšlení samotné koncepce díla a v našem případě často i základních rysů jeho podoby. Dispositio uspořádání díla, ve výtvarné poloze často spočívající v ladění jeho kompozice, ale i v jasné formulaci jeho konceptu. Elocutio – neboli styl a Pronuntiatio neboli prezentace, pak vlastně představují jemnější odstíny předchozího, kdy je řešeno vyladění celku díla do určité polohy stylizace, která odpovídá autorovým záměrům a způsob jakým se dílo vztahuje k divákovi. Důležitý je i další termín – Memoria, znamenající vlastně nutnost mít všechny tyto složky na paměti při vlastní prezentaci díla. V prostředí náčrtníků má tato nutnost odraz v neustálém opakovaném načrtávání projektu a promýšlením všech jeho specifi ckých aspektů, neboli toho „zda bude dílo fungovat“. Posledním termínem je Actio – tedy samotný akt realizace díla, završující celý výše naznačený proces. Tato archaická kategorizace je s uvažováním o výtvarném umění a procesem jeho vzniku spjata již dlouho. V kořenech své autonomní tvůrčí koncepce ji nalezne i soudobé umění. V jeho prapočátcích v době renesance a manýrismu právě takovéto rétorické kategorie sloužily za vzor teorie a výuky disegna jako základní přípravné fáze pro výtvarnou tvorbu.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.