Archív

Monthly Archives: Únor 2008

Petr Krátký / Jan Zdvořák

Trafo galerie, Kurta Konráda 1, Praha 9

vernisáž ve čtvrtek 21.2.2008 od 19 hodin

výstava potrvá do 14.3.2008

Tvorbu vystavenou na výstavě dvou studentů Vysoké školy Umělecko-průmyslové Petra Krátkého a Jana Zdvořáka v prostorách Trafo galerie lze chápat mimo jiné především jako jakýsi „pokus o obraz“. Pozice obrazu jako exkluzivního výtvarného média je především u mladé nastupující umělecké generace pořád velkým otazníkem a na této výstavě můžeme sledovat pokusy dvou jejích příslušníků o práci s tímto médiem a to ve spojení s dalšími výraznými současnými tématy – v případě Petra Krátkého s konceptuální tradicí, v případě Jana Zdvořáka pak s problematikou písma jako výtvarného artefaktu.

Práce Petra Krátkého nás nechávají na pochybách zda stojíme před klasickými „plnohodnotnými obrazy“ či jen konceptuálním využitím tohoto média – jejich forma i výtvarné řešení touto křehkou hranicí neustále pronikají. I když je zde přítomná určitá konceptuální „chladnost“ nemůžeme nevnímat i jejich kultivované výtvarné řešení. Podobně tomu je i s jejich „obsahem“ který se dotýká základní problematiky reprezentace reality malbou z netradičního úhlu pohledu, či naopak autonomie malby se týkajícího barevného řešení.

Jan Zdvořák ve svých „pokusech o obraz“ řeší v souvislosti se současným všudypřítomným umělým i neumělým využíváním písma jako výrazu osobní i kolektivní identity problematiku písemného projevu, jeho výtvarného zhmotnění a oddělení od významu. Jeho realizace přitom mohou přerůst i do třetího rozměru. Dostává se zde do kontaktu se staršími lettristickými tendencemi moderní malby a nabízí zajímavé srovnání.

Viktor Čech

Reklamy

Jiří Černický – „Počkej tady než…“

galerie A.M.180, prostor Utopia, Bělehradská 45, Praha 2

výstava potrvá do 21.února 2008

publikováno v příloze Ex časopisu Reflex

Jiří Černický patří na současné výtvarné umělecké scéně mezi již etablované „veterány“. O to příjemněji může překvapit jeho současná výstava v nezávislém pražském výstavním prostoru věnujícímu se především současné mladé scéně. Autor zde připravil náročný výstavní projekt skládající se ze tří částí – z pro místo speciálně vytvořené obrazové instalace, komorního objektového zátiší s videem a z videoprojekce. V instalaci vytvořené z miniaturizovaných napnutých plátýnek a naopak maximalizované bílé hmoty malířské barvy si Černický pohrává s pořád aktuálním problémem konceptualizace malířského média, jeho autonomie a hodnoty sama pro sebe – krátce řečeno tématem je zde malba samotná – divák může být při prohlížení znejistěn kdy tuto realizaci vnímat jako expresivní gesto a kdy jako vykalkulovanou konceptuální hříčku. Doslova prostorem galerie se od plátýnka k plátýnku vinou pastózní malířova „gesta“ propojující to vše do složité struktury různě naznačovaných vztahů. V kontrastu k tomuto „artistnímu“ výkonu je zde obyčejný stolek jakoby jen patřící do vybavení galerie, na němž stojí notebook s podivným videem, popelník s nedopalky a nedopitá káva, až podezřele decentním gestem. Při jeho delším sledování si ale divák všimne že ve skutečnosti se jedná o technologicky náročnou instalaci – odhalující jen trpělivě čekajícímu své různé nuance. Ve videoprojekci, jež je poslední částí výstavy, pak Černický vtipným způsobem odhaluj­e ambice umělce ve střetu s realitou běžného života. Jiří Černický se na výstavě v A.M.180 prezentuje třemi základními přístupy jež lze nalézt na současné výtvarné scéně a dokazuje nám že na ní ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Viktor Čech

Vzduch Temže

Štěpánka Šimlová

Hunt Kastner Artworks, Kamenická 22, Praha 7

9.1.2008-8.3.2008

publikováno v příloze Ex časopisu Reflex

Štěpánka Šimlová se na české výtvarné scéně nejvíce prosadila svými pracemi pohrávajícími si z různých pozic s virtualitou či iluzí, ať už se jednalo o počítačově naaranžovné imaginární krajiny či „emotikony“ výlohových figurín. Na své současné výstavě v Hunt Kastner Artworks se vrací k tradičnějšímu instalačnímu médiu, prostor galerie zaplnila řadou 12 velkých „lightboxů“ , v nichž může divák sledovat přes rozmlžená plexiskla v pastelových barvách nejasné vlnící se obrazce, jež jsou ve skutečnosti potištěnými nylonovými látkami s černobílými obrazci – autorka zde zdůrazňuje svou inspiraci „šamanskými“ tradicemi a Mexickou kulturou a snaží se odkázat na v dnešní technické společnosti „ztracené“ hodnoty, které zde naznačuje onou mlhavou nejistotou zobrazeného. Lightboxy plně zaplňují prostor galerie i okna do ulice a snaží se vytvořit znejišťující prostředí, mlhu oněch mýtických a ztracených hodnot, jiných způsobů vidění světa, než je ona ostrá optika okolní technické civilizace. Otázkou ovšem zůstává nakolik se autorce její záměr technicky vydařil a do jaké míry je tato instalace skutečně schopná vyvolat v divákovy chtěné reakce a nakolik je tento výtvarný záměr, vracející se výtvarným strategiím 90. let v současné době přínosný.

Viktor Čech

City chapel

By locksmith & smith

5.2.2008-2.3.2008

výstavní prostor Okno – Galerie NOD, Dlouhá 33, Praha 1

publikováno v příloze Ex časopisu Reflex

Výstavní prostor Okno patřící ke galerii NoD, se řadí těm několika galerijním experimentům pracujícím s přímou otevřeností do pražské ulice. Díky svému umístění v prvním patře Dlouhé ulice je ovšem také jedním z nejskrytějších. Pokud ho nehledáte cíleně, máte šanci si ho všimnout jen z kolmé Rybné ulice. Projekt dvojice umělců Kovář a Zámečník City Chapel se snaží tohoto zvláštního umístění co nejvíce využít. Jak už název výstavy napovídá, jejich snahou bylo naznačit proměnu miniaturního galerijního prostoru, tvořeného v podstatě jen špaletou okna, v jakýsi „sakrální“ prostor, jenž svou existenci –vizuálně a především zvukově, kolemjdoucím oznamuje přítomností menšího kostelního zvonu. Vyzvánění se svým původně i praktickým významem má v současné hlučné atmosféře velkoměsta spíše charakter pronikání jisté tradiční „vytknuté“ situace do běžných navzájem se rušící zvuků velkoměstské kakofonie. Rozdílem oproti běžnému jen namátkou zaslechnutému zvonění, je zde ale právě to, že kolemjdoucí je ten kdo může přímo z ulice prostřednictvím nainstalovného zařízení sám libovolně zvonit. Zvuk zvonu tlumeně znějící do ulice i přilehlých prostor Galerie NoD pak může být pro ostatní kolemjdoucí, mimo po staletí tradicí určená místa zvonů, na neočekávaném místě nezvyklým překvapením. Přijďte si zazvonit i Vy !

Viktor Čech