Archív

Monthly Archives: Srpen 2006

galerie Nábřeží, smíchovská náplavka , Praha

8/8- 11/8/2006

vystavující autoři : Daniela Baráčková, Marek Bureš, Gabriela Jurkovičová,

Michal Panoch, Luděk Rathouský, Jolan Ruchařová, Milan Salák, Tomáš  Svoboda

kurátor: Viktor Čech

První kurátorský pokus o větší výstavu s poněkud rozpačitým výsledkem. Nicméně lehká letní atmosféra na břehu Vltavy a několik zajímavých děl poskytly asi maximum co z hlediska naprosté nevhodnosti vnitřních prostor mohla takto koncipovaná výstava v daném místě nabídnout…


Tento výstavní projekt by měl prezentovat určité tendence současné výtvarné tvorby reagující na principy a vizuální řeč  počítačových her i hry jako takové.

Měl by upozornit na tuto „hru se hrou“, využívající logickou strukturu a atmosféru herního prostředí k nově formované umělecké výpovědi stojící vlastně na rozhraní dvou podstatných tendencí současného (nebo alespoň nedávno současného) umění. Na jedné straně pracuje s masovým vizuálním materiálem patřícím do okruhu „showbussinesu“ a ten transformuje do odlišné individuální, analytické či kritické pozice. Druhou stranou této tvorby je pak právě ono hraní si, přetváření, osobní angažování se, blízké „kutilským“ intencím současné tvorby.

Specifikem výstavy oproti jiným „hravým“ projektům by měla byt snaha o nahlížení na problematiku hry samotné a ne jen o ono primární si hrání s divákem. Jedná se o výstavu mediálně široce rozprostřenou a snažící se pokrýt co nejrůznorodější možnosti nahlížení na toto téma, protože jistě není třeba mluvit o zásadní potřebě neustále se dotýkat problematiky hry jako zdánlivě „autotelické“ aktivity, sloužící často ve skutečnosti k „testování světa nanečisto“ a v těchto intencích také jednoho z nejbližších sourozenců umění.

Viktor Čech

Advertisements

galerie Altán Klamovka

3/8 – 20/8/2006

doprovodný text k výstavě

Vlajka je v současnosti asi nejnosnějším symbolem a výrazem politické, národní i ideologické identity. Ten kdo ji vztyčuje  dává svému okolí proklamativně najevo své směřování a jasně se vymezuje vůči nosičům vlajek jiných.

Jan Kadlec pokračuje ve svém projektu „White lies“ v řadě náročných instalačních projektů, v nichž se snaží reagovat na aktuální otázky politiky, etiky a identity, a to jak na poli umění tak mimo ně. Současně ale řeší i svoji osobní pozici jako umělce, možnost osobní výpovědi a smysl tohoto všeho v dnešní situaci.

V projektu na míru šitém Altánu Klamovka umělec vztyčí vlajku, která svojí bělostí odpovídá klasické symbolice kapitulace, ale svou konkrétní pirátskou podobou současně odkazuje k agresi a vzdoru. Umělec zde odkazuje, jak k všeobecně politickým konotacím „příměří“, tak k osobní situaci, kde tato vlajka vztyčená nad umělcem dočasně zabraným teritoriem vyjadřuje jeho současnou pozici na umělecké scéně.

Viktor Čech

Jako paradoxní, ale zajímavé zakončení výstavy lze pokládat fakt, že vlajka byla ještě před jejím ukončením ze svého místa na střeše altánu (i přes její velice důkladné připevnění) ukradena.